Matěj Skalický: Ticho a palmy
Ticho nemám rád. Neděje se, prostě jen je. V tichu se zastaví halekající svět kolem a probudí prostuduché prázdno. Řve tak možná nudou a netknutým chaosem. Obvykle jsem jako pátrající netopýr, který má uši nastražené, aby se neztratil. V tichu jsou mi ale k ničemu. Těžko pak hledám směr. Slyším maximálně sebe, své myšlenky a bzukot lednice. Ani jedno se nedá vypnout, natož poslouchat. Před ...
