rozhovor Thomasa Orrowa s Vladimírom Tučapským

Vyrastali ste ako syn významného českého a tiež britského (po roku 1975) hudobného skladateľa a zboristu Antonína Tučapského, Nechceli ste sa vy sám stať hudobníkom? 
Otec byl hudební skladatel a dirigent, moc dlouho jsem si ho však neužil, v mých jedenácti od nás odešel. Znovu jsme se potkali až po téměř patnácti letech, to už byl ale jiný vztah. Vliv hudby doma jistě byl, vyrůstal jsem s vědomím, že hudba je přirozená součást otcova, a tím i našeho života. Musel jsem chodit do klavíru a zpíval jsem ve sboru, ale jen krátce. Teprve v dospělosti, kdy jsem hudbu pilně a zvědavě poslouchal, jsem si uvědomil, jak by bylo dobré umět hrát na nějaký nástroj… Pozdě! Otec pak ten svůj hudební vliv docela trefně vystihl ve svých vzpomínkách: To, co jsem neovlivnil já, to se povedlo až po letech skupině Beatles.

Komiksová tvorba v Československu bola výtvarne bohatá avšak zo svetovej produkcie sme veľa nevideli. Mali ste niekoho s kým ste v detstve mohli lásku ku komiksu zdieľať?
Zažil jsem zlatou dobu časopisů pro děti a mládež, to byla druhá půlka šedesátých let, hlavně kolem osmašedesátého. Časopisy Pionýr/Větrník, Ohníček, ABC, Sedmička, Skaut-Junák… Jejich součástí byly samozřejmě komiksy, z těch karikaturní linkou vyvedených jsem měl nejraději Borna nebo Kalouska, dobrodružné příběhy zase uměli Novák, Konečný, Schek, Veškrna… Zahraniční komiksy jsem neznal, neměl jsem žádný kontakt, pár ukázek a článků, samozřejmě s kritickým odsudkem, otisklo 100+1 ZZ, vzácně někdo do školy přinesl sešit přivezený z Jugoslávie. Získal jsem jeden díl Barbarelly ze slovenské Světovky, sešitově stačil u nás vyjít Tarzan nebo Buffalo Bill, než tu edici zakázali. Tehdy mou sběratelskou prioritou bylo dílo Káji Saudka, ten byl dostatečně světový. Časopisy Pif nebo Stripoteka se ke mně dostaly až později. Sousedka, která se provdala do Rakouska, mi jednou přivezla pár sešitů: Korak, Tarzan, Spiderman, Batman a Der Rote Korsar. To byly úžasné poklady, dodnes je opatruju. První skutečný komiksový fanda a znalec, nejen sběratel, kterého jsem poznal, byl Milan Krejčí, dnes známé jméno v komiksové publicistice. Starý kamarád, stále se snaží rozšiřovat mé komiksové obzory.

Odkiaľ pochádza očarenie knihami, čo vás viedlo ku publicistike a písaniu vlastných próz a tiež ku komiksom?
Hodně jsem četl a kreslil, to bylo docela normální v době, kdy jiných lákadel měli školáci pramálo a v TV byl obvykle jediný přitažlivý film za týden. Navíc mě nebavil sport ani auta. Bylo normální, že jsem vymýšlel vlastní příběhy, začínal psát nikdy dokončené romány a vyráběl časopisy. Pamatuju, že kolem té šesté sedmé třídy, tedy kolem roku 1970, nás takových bylo ve třídě víc, zakládali jsme kluby, vedli si zálesácké sešity a tak. Až pak normalizace zasáhla do našeho světa tím zákazem Junáka nebo foglarovek a přeměnou atraktivních časopisů na fádní pionýrsko-svazácké, no a ruku v ruce s tím i sílící puberta…

Fankluby komiksu, či fantastiky boli za predošlého politického režimu tak trochu voľnomyšlienkárskou oázou. Ako ste vnímali toto obdobie?
Fankluby přinášely naději. Pomáhaly hledat cesty v tehdejší šedivé a sešněrované době, jak se civilně, svobodně a rychle vyjádřit, přihlásit se ke svému milovanému žánru, sdílet společnost podobně naladěných. Byl jsem členem Komix klubu, to řídili korespondenční kamarádi na Slovensku, vydávali jsme i časopis, tam byla možnost spolupráce, těšil jsem se, jak se to bude po pár číslech rozvíjet dál… Ale skončilo to zákazem, policejním vyšetřováním hlavních aktérů. Zajímala mě rocková hudba, na začátku osmdesátých fungovala Sekce mladé hudby a vydávala časopis Kruh, kam kreslil Kája Saudek. Hrušovanský Klub přátel hudby vydával xeroxovaný Občasník, tam mi otiskli první komiks, byl jsem nadšený, protože fanzin měl náklad přes 100 kusů. Od půlky osmdesátých jsem kreslil i do časopisu Zvonek, ten byl sympaticky foglarovsky vedený a měl dobrý tisk. Možnost publikování i nacházení svých bližních byla ve sci-fi klubech, zde měl komiks své místo. Ale žádný kovaný sci-fista jsem nebyl, kromě starého dobrého Bradburyho jsem vyznával Kurta Vonneguta, který tehdy — kupodivu — hojně vycházel. Bylo to fajn období, obcházení a ignorování Nepřítele, společná naděje, že bude líp… Na to se dobře vzpomíná.

Komiksová súťaž Bemík znamenala akúsi prezentačnú bázu pre československých autorov. Zúčastnili ste sa ho viackrát a pravidelne ste si odnášali z týchto podujatí ceny. Komiks ste spracúvali podľa predlôh aj podľa vlastných námetov. Vnímali ste súťaž ako motiváciu pre svoju tvorbu?
Pro mne byl Bemík rozhodně důležitý. Ocenění bylo příjemné, ale podstatnější bylo to společenství podobně naladěných kreslířů, většinou vrstevníků. Měl jsem poprvé možnost konfrontovat se s ostatními, vidět, jak kdo kreslí i přemýšlí, tam bylo plno zajímavých rukopisů ze všech koutů republiky. Určitě mě to motivovalo k tomu, abych se víc učil kreslit a každý rok něco „většího“ vytvořil a organizátoru Veverkovi to poslal.

Veľkou príležitosťou poznať vašu tvorbu bolo publikovanie. Popri samizdatoch, ktorým sa venujete aj ako vydavateľ už viac ako tri desaťročia, uverejnili ste komiksy v rôznych periodikách, zborníkoch a knihách. Spomeňme periodiká Kometa, Tramp, Beatles včera i dnes a najčastejšie v názorovo vám veľmi blízkých, na verejnosti veľmi cenených komiksových zborníkoch AARGH!. Ako sa dívate na komiks ako publikujúci autor? Bol pre vás samizdat cestou ako pri tvorbe ostať nezávislý?
Výhoda samizdatu je nezávislost, rozhodujete si všechno sám, od obsahu až po způsob tisku, nikdo vám do toho nemluví… Ale taky se nikdo nepodělí o náklady a nepomůže šířit dál, to už jsou ty další, méně příjemné etapy. Aargh! je komiksová svoboda a nezávislost, o takovém časopisu jsem kdysi snil. Jedno velké splněné přání.

Popredný český komiksový historik Tomáš Prokůpek vás označil za jednu z kľúčových postáv českého komiksu, ako jeho experimentátora a priekopníka alternatívneho komiksu. Vyzdvihol vo svojich prácach vaše netradičné ponímanie komiksu. Označil vás tiež za jedného z inšpirátorov časopisu AARGH!. Je pre vás ako autora tvorba stále experimentom?
Období Bemíka nebo Komety se současností se těžko srovnává. Byli jsme amatéři a nadšenci, snad tehdejší spontánnost je tím, proč výsledek může i dnes být stále zajímavý. Komiks byl tehdy přehlížený a vysmívaný, na okraj kultury odsouvaný žánr, i to byla jedna z motivací, proč se jím zabývat. Dnes se komiksu věnuje plno absolventů výtvarných škol, kresby jsou bravurní a osobité a scénáře nápadité, nakukující do netušených tematických hlubin… Tehdy v osmdesátých byl český komiks pole neorané, zdálo se mi. Těch pár oficiálně vycházejících seriálů mě neoslovovalo. Tvořil jsem své věci intuitivně, chtěl jsem tam odraz toho, co jsem prožíval nebo co mě zaujalo jinde a co jsem chtěl na komiks naroubovat.

Fenomén Beatles zasiahol ľudí na celom svete. Podstatne ovplyvnil aj Vašu tvorbu. Či to bol komiks, ilustrácie, literatúra, tiež publicistika. Fascinujú vás Beatles až do dnešných dní?
Když mi bylo 15 a na knihkupecké škole se mi začal otevírat svět, Beatles už tři roky neexistovali. Což mi v postupném poznávání fenoménu nikterak nevadilo, to zpoždění bylo všeobecné a běžné, málokdo měl v okolí přístup k aktuálním deskám, komiksům nebo výtvarným časopisům. Beatles beru jako základ všech dlouhých hovorů o muzice, aspoň základní znalost jejich tvorby (i jiných kapel) se myslím nedá obejít, pokud člověk nebere hudbu jen jako kulisu nebo módní záležitost. V jejich tvorbě je hodně poloh a proměn, během několika málo let se fantasticky měnila jejich hudba, je to až čítankový příklad hudebního vyzrávání. A taky včas skončili, nepokazili si to nějakou nastavovanou kaší. Byli pro mě vlastně vzorem pro každý nový komiks. Ten jsem si vždy představoval jako písničku, někdy jednoduchou, melodickou, jindy pak bohatě aranžovanou, s překvapivými zvuky a zvraty. Aby nenudila, aby se k ní posluchač toužil vrátit, i když bude třeba během poslechu kroutit udiveně hlavou.

Edgar Rice Burroughs a jeho svet, najmä jeho Tarzan, je jednou z vašich literárno-komiksových lások. Rovnako príbehy Jaroslava Foglara a špeciálne Rychlé šípy na vás v detstve hlboko zapôsobili. Venovali ste sa Foglarovi v publicistike a tiež vo svojich komiksových príbehoch. Je určite úžasné nachádzať v podobnom zaujatí spriaznené duše.
Rychlé šípy a po nich Tarzan byli z těch velikánů, kteří mě oslovili v dětském věku tak silně, že na to pak nešlo zapomenout. Když jsem si později o nich troufal psát, tak proto, že ten úhel, v jakém jsem ty fenomény viděl a vnímal já, nikdo předtím moc nezkoumal. A hlavně to bylo v době, kdy o Foglarovi se víceméně mlčelo nebo opakovalo pořád to samé. Až teď se Jestřáb a jeho dílo dočkali tolika odborných studií a teoretických prací, že by mu to leckterý vážený klasik záviděl.

Tarzan byl přespolní hrdina, u něj jsem mohl akorát tak reflektovat ohlas u nás. Ale krátce po revoluci jsem navázal kontakt s americkými Burroughs Bibliophiles, což je spolek věhlasných burroughso-tarzanovských fandů a odborníků z celého světa. Napsal jsem tehdy na náhodně získanou adresu do Louisville, kde sídlili, a dostal jsem vstřícnou odpověď. Možná mi pomohl Zdeněk Burian, jehož Tarzana v Americe dobře znali a velmi si cenili, a já tehdy bydlel v Kopřivnci, Burianově rodišti. Přijali mě mezi sebe. A protože v češtině vyšlo hodně dílů Tarzana i Johna Cartera, měl jsem jim co nabídnout. Na oplátku mi přes 25 let posílali své tištěné materiály, hlavně bulletin plný informací o Tarzanovi knižním, filmovém a komiksovém. Těch zajímavostí bylo – ještě před rozšířením internetu – tolik, že jsem to musel nějak předávat dál, od aktuálních novinek až po opravy opakovaných omylů v tarzanovské historii. Nejprve jsem to šířil ve fanzinech pro okruh znalců a sběratelů, pak jsem to vše sepsal v dlouhém doslovu pro druhý díl Tarzana, co vyšel před pár lety v Albatrosu – a s Burianovými ilustracemi.

Známe sú vaše príbehy parafrázujúce Rychlé šípy Jaroslava Foglara. Môžeme od vás očakávať aj ďalšie šípácke príbehy?
Díky, jestli nějaký takový můj seriál pobavil a rozesmál… Ale byly to většinou jen takové jednostránkové legrácky. S čím jsem byl včera spokojený, to dnes bych raději už nepublikoval.

Parafráze, kreslené nebo razítkované, vyrábím už jen občas přátelům pro pobavení, k nějaké příležitosti… Dnes je plno dobrých kreslířů a scenáristů, kteří rychlošípácké varianty výborně umí, mnohdy to jsou téměř prokomponované psychologické studie. Moc se mi líbí třeba nápadité věci Jiřího Gruse, Josefa Gertliho Danglára nebo Pavla Čecha, každý z nich má svou specifickou poetiku. A je úžasné, že i v tom jejich posunu jsou to pořád Rychlé šípy, možná šípovštější, než by sám Foglar dokázal.

Na vašej tvorbe je poznať záujem o klasické aj súčasné umenie. Okrem publikovania sa venujete komornej maľbe a vystavovaniu. Najčastejšie s priateľmi z výtvarnej skupiny Mazec (Pavel Čech, Jiří Grbavčic, Vratislav Hnátek, Petr Modlitba). Čím je pre vás maľovanie a vystavovanie obrazov?
Bylo přirozené, že adorovaní ilustrátoři komiksů a dobrodružných knih mi už v nějakých těch patnácti přestávali stačit, hledal jsem dál i mimo tohle území a žánr, snad vše z výtvarného umění mě zajímalo. V té době sedmdesátých a osmdesátých let, kdy informací bylo pramálo a těch aktuálních ještě míň, si člověk každého takového nálezu zvlášť cenil, i v obyčejné černobílé reprodukci dokázal najít inspiraci. Podobně každá půjčená nebo sehnaná zahraniční deska byla klenot, důkladně zkoumaný od obalu až po poslední drážku. Dnes se rád vracím k těm starým láskám, prohlížím dílo z kvalitních reprodukcí a vnímám v novém kontextu. Malování obrazů bylo a je u mě propojeno s tvorbou komiksů, jinak to neumím. Mazec je volné sdružení, každý z nás dělá něco jiného a máme každý i jiné vzory, jedinou naší ambicí je zdokonalovat se v hledání toho svého výrazu. Protože nemáme výtvarné školy a každý z nás se k tvorbě dostal klikatou cestou, tím víc možná nás baví dál tvořit. Jsou to výborní kluci a výstava je vždy důvod, proč se častěji scházet. Vybereme a sbalíme obrazy a někde to instalujeme, půjčujeme si kladívka a lepítka, halekáme na sebe a společnými silami se pak snažíme přečkat muka vernisáže.

Je váš relax spojený výhradne s umením?
Dnes si pod uměním každý představí něco jiného… Já taky. Pro mnohé začíná umění teprve až ve výstavní síni, na koncertě, striktně oddělené od všedního dne a prostředí, mnozí potřebují vše mít nějak zabaleno, označeno, pojmenováno… A přitom si leckdy nevšimnou, že cennější vjemy můžou zažít na ulici, v tramvaji, v lese – ovšem bez popisek a kurátorských hodnocení. Umění je v mém plebejském vnímání všudypřítomné, neohraničené, nepotřebuje nutně umělce.

Mozaika vašej tvorby je pestrá a bohatá. Oslovuje vás niekoľko múz. Váš prínos je v rôznych umeleckých oblastiach. Určite máte svoje umelecké sny, na ktorých v súčasnosti pracujete, o ktorých by ste nám mohli niečo prezradiť.
Sny jsem si splnil, když mi vyšly v kvalitní reprodukci komiksy, které jsem publikovat chtěl. Motivace tvorby už je dnes jiná než kdysi, také je třeba dávat si větší pozor, aby se člověk moc neopakoval… V současnosti pracujeme s kamarádem grafikem na docela velkém projektu, pro mě zřejmě životním, který by vše, co jsem nakreslil, namaloval a nalepil, shrnul do jedné velké knihy. Ne běžná monografie či sebrané komiksy, ale taková vizuálně spletitá věc, občas chaotická, doufám ale zábavná a pestrá. Sám jsem zvědavý, jaký celek z těch jednotlivých komponentů vznikne.

 

Komiksový blok je pripravovaný v spolupráci s edíciou komiksových zošitov Tom Orrow a vydavateľstvom Dive Buki, Košice. Editori: Rišo Kitta & Pavol Bratský.

Vladimír Tučapský je pôvodnou profesiou kníhkupec. V roku 1976 absolvoval Učňovskou školu knihkupeckou v Luhačovicích. Komiks kreslí od svojho detstva. Svoje spisovateľské a komiksové univerzity absolvoval v rôznych zamestnaniach, ako kníhkupec, kolektor geologického prieskumu, záhradný robotník, javiskový technik, pracovník múzea Zdeňka Buriana… než začal pracovať na voľnej nohe ako výtvarník, tvorca komiksov a ilustrácií.
Tučapský je vytrvalý experimentátor s obsahom a formou. Je jednou z kľúčových postáv československého komiksu, Je vzorom nejedného z autorov komiksov na území bývalej federácie až do dnešných dní.
Často sa pohybuje najmä ako príslušník generácie 89 vo fanzinoch  a samizdate.
Komiks je najmä jeho vášňou. O všetkom sa nám vyznáva a prenáša tak to svoje nadšenie na diváka. Na jeho komiksoch je vidieť ako sa s veľkou pokorou, s veľkou energiou a vervou púšťa do zápasu na dramaturgii príbehu a stránok, v ktorých motívy vrství, kolážuje, pracuje s rôznymi ilustrátorskými odkazmi, vplieta do nich svoje výtvarné hry a línie príbehov. Pri tvorbe komiksu sa niekedy sám nechá prekvapiť ako príbeh dopadá. Scenár pre neho je len východzím bodom hľadania a vyrozprávania príbehu. Defiluje tu introspektívna úvaha a jemný humor, ktorý sa neobracia len navonok.
Znovu a znovu prepracúva kompozície stránok a komiksu, kým nachádza jeho konečnú podobu.
Jeho komiksy sú veľmi úprimnou a autentickou výpoveďou.

Autorovi komiksoví hrdinovia putujú za poznaním. Tak ako jeho hrdina Ňomor v príbehu Pouť do Země šafránu. V osobe Tučapského je komiks priesečníkom rôznych hľadaní. V prvom pláne to u neho vnímame ako preverovanie a skúšanie nových postupov vyjadrenia, ako spojenie rôznych polôh rôznych výtvarných snažení a inšpirácií. Jeho komiksové práce sú otvorenými meditáciami o našej identite uprostred sveta, je o podobách bytia plného pestrých výtvarných tónov aj na miestach kde by ste ich možno nehľadali. Aký je samotný život či aký by mohol byť. Jeho kompozíce sú hľadaním a nachádzaním osobitej poetiky.

V rozmanitej Tučapského tvorbe sú aj libretá pre iných komiksových autorov.
Z jeho prác dýcha očarenie knihami a hudbou, čerpajúca z bohatej tradície českej dobrodružnej ilustrácie a svetového komiksu.
Fascinoval ho vždy svet dobrodružstva, v ktorom hľadá skryté svety ľudských ideálov.
Venuje sa rád publicistike, témam ako Edgar Rice Burroughs a jeho Tarzan, Jaroslav Foglar a Rychlé šípy a tiež texty venované tvorbe Beatles a ich prezentácii v Čechách.

Za svoje komiksové práce získal Tučapský niekoľko ocenení.

Ceny za komiks:

  • Bemík ´87 – 1. miesto Kategorie podle knižní předlohy za komiks Texaský týden podľa rovnomennej poviedky Alberta Hernhuttera
  • Bemík ´88 – 1. miesto Kategorie vlastní námět za komiks Raketa
  • Bemík ´89 – 1. miesto Kategorie vlastní námět za komiks Pouť do Země šafránu
  • Bemík ´90 – 2. miesto Kategorie volná tvorba za komiks Finsko
  • Komiksové ceny MURIEL 2011: Cena za nejlepší krátký příběh, nominácia, komiks: Náčrtník – autor: Vladimír Tučapský

Komiksografia:

  • Sladký domov, podľa piesne Petera Gabriela, Občasník KPMH, 1987Texaský týden, samizdat, podľa poviedky Alberta Hernhuttera, 1988
  • Návrat B. Knora, samizdat, 1989
  • Pouť do Země šafránu, samizdat, 1989, Aargh! Výroční speciál, 2010
  • Příběh Maximiliána Drápa, Rychlé šípy slaví narozeniny 1988; Kreslené seriály J. Foglara 1990; Lidové noviny, 1993
  • Raketa, komiks z roku 1989, (farebná verzia), Kometa 12,1990
  • Jirásek na Rapa-Nui, Zvonek, 1990; Vidnavský fór-um, 1990
  • Tramp pana Douši, Svoboda, 1990
  • Rocky Raccoon, podľa piesne Beatles, Tramp, 1990
  • Pátková krize, Tramp, 1991
  • Boily, komiks z roku 1990, podľa poviedky Gerharda Branstnera, Kometa 32, 1992, Svoboda, 1993
  • Tajemná kaple, scenár Milan Krejčí, Kometa 29, 1992
  • Beatles zakládají skupinu, Kometa 33, 1992
  • Saskačův úžasný objev, Svoboda, 1993
  • A Day In the Life, podľa piesne Beatles, Beatles včera a dnes, 1994
  • Idyla, samizdat, 1995
  • Kloaka, samizdatový zošit, 1996
  • Dick Tracy, konzument Campbelovy polévky, komiks z roku 1991, Aargh! 1, 2000
  • Konec starosty Prokopa, podľa ostravskej povesti, kniha V srdci Černého pavouka, 2000
  • Kišimonin domácí úkol, komiks z roku 1991, Aargh! 2, 2001
  • Zhasněte lampiony, Aargh! 4, 2003
  • Objev Lorda a Kejdy, autor scenára, kresby Luděk Klička, Tramp 1992; Bobří stopou 1999; kniha Dobrodružství s Bobří stopou, 2003
  • Cesta na kopec, komiks z roku 2003, kniha Příběhy československého komiksu 2, 2016
  • Podivný džubox (Dobrodružství slídila Pazzigy), komiks z roku 2004, Aargh! 5.5, 2005
  • DJ K – RŠ 001 remix, komiks z roku 2004, kresby Pavel Čech, Richard Broschardt, Václav Šípoš, Vlastimil Toman, Miloš Mazal, Martine Dragon, Jiří Grbavčic,
  • Muni, Ladislav Říha, Vladimír Tučapský; Aargh! 5.5, 2004
  • Šalebné údolí, komiks z roku 2005, Bobří stopou 2005-6
  • Tangua (Slídil Pazziga demo), samizdat, 2006
  • Solanum tuberosum, autor námetu, kresby Pavel Čech; Western World, 2005; Bizoní vítr, 2008
  • Náčrtník aneb Když teče červená, komiks z roku 2008, Aargh! 10, 2011
  • Zápas (A Fight), Brno in Comics, 2011, Komiks v Brně, 2015
  • Zima na krku, samizdat, 2014
  • Snivý op, Komiks v Brně, 2015
  • Vydržet do svítání, Aargh! 14, 2015
  • Poslední léto Rychlých šípů, Tomáš Prokůpek (ed.): Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství, 2018
  • Rychlé šípy bojují na Stavbě mládeže, kresby Luděk Bárta, Tomáš Prokůpek (ed.): Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství, 2018

Publicistika:

  • Dobrý druh (Magazín plný dobrodružství), editor, 1994
  • Beatles v Čechách (spolu s Janem Břečkou), Komers, 1998
  • Moudřejší ustoupí, M-K Print, 1999
  • Smolná historka ze života Mirka D. a Rychlých šípů, Host 2007
  • Poznámky k foglarovkám, Dobrý Pašík Print, Brno, 2007
  • Brouci od řeky Mersey, Docplayer, 2010
  • Twistuj, křič a piš, Host 2010
  • Moje papírové sixties, Docplayer, ReadGur; 2003, 2010
  • Legenda z rodu Opů (doslov knihy Tarzanův návrat), Albatros 2012

Beletria:

  • Popichování Brouků (Čtyři vyprávěnky pro Johna, Paula, George a Ringa), MaPa, 2011