Bianca Bellová: Několik let v životě chlapce
Ben leží na podlaze bratrova pokoje a systematicky řeže do koberce pod bratrovou postelí. Je tma, na stěnu dopadá filtrem záclony mléčné světlo z ulice a pohybující se stíny ořešákových větví. Světelné paprsky pableskují na čepeli dlouhého žabikuchu. Náhle se potichu otevřou dveře a do místnosti vteče proud světla z chodby a z přízemí zvuk televize. Obdélník dveří rámuje matčinu siluetu, je jedním bokem trochu vulgárně opřená o ...



